Právě proběhl Národní pochod pro život…
…je tedy nejvyšší čas se stručně podívat na to, proč je v naší situaci spíše problémem než řešením.

V první řadě, připomeňme si, kolik křížů, obrazů Panny Marie a dalších podobných křesťanských propriet je na Pochodu k vidění. Připomeňme si, že celá akce začíná „pontifikální mší svatou“ v katedrále na Pražském hradě a končí u sochy svatého Václava. Jinými slovy, jestli jsou tu nějaké snahy utajit křesťanský charakter celé akce, jsou to snahy dost pomýlené, chabé a neúčinné.

A proto je mi záhadou rétorika a argumentace celé akce. Jen stručný výběr z oficiálních materiálů:

„Je krásné, když mladé rodiny a děti tímto způsobem naší společnosti připomínají: ‚Jsme zde a také čekáme i na vaše porozumění a na celkovou podporu.‘“ – kardinál Dominik Duka (https://www.youtube.com/watch?v=9L6laFs7R5c
„Myslíme na naši budoucnost a nechceme myslet jen sami na sebe. Už si to generace před námi vyzkoušely a my vidíme, že to není ta nejlepší cesta. Proto si myslím, že pochod pro život a rodinu je ta nejlepší manifestace, jak ukázat společnosti, že zakládat rodiny a mít děti má v dnešní době smysl.“ – Jan Gregor, předseda mladých křesťanských demokratů (https://www.youtube.com/watch?v=tYXy-zOFuL4)
„Záleží nám na rodině, manželství a respektu k životům těch nejmenších z nás.“
„Víte, že již 22. druhý den po početí dítěti bije srdce?“
„Funkční rodina je nejlepší prevencí tisíců potratů.“
„Kde jsou děti, tam je život.“

Porozumění pro rodiny, nemyslet jen sám na sebe, mít děti má smysl, záleží nám na rodině… to má být křesťanské řešení každoroční genocidy stovek tisíc nenarozených lidí stvořených k Božímu obrazu?
„Dítěti ve třech týdnech bije srdce…“ A? Co má s čím společného fungování konkrétního orgánu? Je vražda lidí s jednou funkční ledvinou něčím méně ohavným než vražda lidí se dvěma?
„Funkční rodina je nejlepší prevencí potratů…“ a „Kde jsou děti, tam je život…“ Znovu se ptám, tohle má být křesťanskou odpovědí na vyvražďování statisíců nenarozených okolo nás?
VRAŽDÍ SE OKOLO NÁS NOSITELÉ BOŽÍHO OBRAZU PO STATISÍCÍCH a vy chcete mluvit o porozumění pro rodiny a o tom, že je důležité nemyslet jen sám na sebe?

Kdyby okolo nás nacisté masakrovali Židy po statisících, jak by vám zněly slogany jako:
„Nechceme myslet jen sami na sebe. Nechávat Židy na živu má v dnešní době smysl.“ „Víte, že Židům v sedmi letech bije srdce?“ „Záleží nám na rodině, manželství a respektu k životům těch z nás, kdo jedí košer.“ „Jsem pro život.“
…ano, zhruba tak jsme absurdní. Ale je to ještě horší.

Jak je možné hovořit o životě a zároveň mlčet o Tom, který o sobě řekl, že je Cesta, Pravda a Život?
Jak je možné si myslet, že abychom zachránili vražděné děti okolo nás, nejlepší bude mlčet o evangeliu, které je Boží mocí k záchraně (Ř 1:16)?

…možné je to například tak, že právě a přesně tohle je strategie, kterou doporučuje jeden z hlavních vedoucích Hnutí pro život: „[My cíleně] neříkáme [lidem, že] desatero říká Nezabiješ (zvláště když v Boha nevěří), ale snažíme se každého zachránit aby nespadl do zla a začal dělat dobro. Tak je větší šance, že dojde postupně i k Bohu.“

Překvapuje někoho, že když se „profesionální“ křesťanští bojovníci proti potratům stydí za Boží přikázání a za Kristovo vykupitelské dílo a za Boží moc k záchraně, že to s naší zemí vypadá tak, jak to vypadá?
Překvapuje někoho, že když tam, kde Bůh přikazuje „Nezavraždíš,“ ti nejangažovanější válečníci proti zlu říkají „Nesoudíme, pomáháme,“ a „Kde jsou děti, tam je život,“ Bůh soudí českou Církev za její nevěru a vyprazdňuje kostel za kostelem a sbor za sborem?
Překvapuje někoho, že jestliže se, ať už svým mlčením nebo vědomě a cíleně, zříkáme milosti a pravdy, která se stala skrze Ježíše Krista, zříkáme se tím role soli a světla, a tak končíme pod nohama lidí?
Překvapuje někoho, že když tváří v tvář masakru statisíců lidí pořádáte procházku Prahou s balonky, dudáky v kiltech a dětskými představeními, masakr okolo spokojeně pokračuje dál?

Někdo namítne, společně s oficiálním propagačním videem Národního pochodu pro život a rodinu 2017 (https://www.youtube.com/watch?v=yExK8bOZX78), že „To přece funguje,“ protože „Za posledních pět let klesl počet umělých potratů o 3595.“
Na okamžik připusťme, že by to tak bylo – tváří v tvář desítkám a stovkám tisíc zavražděných dětí ročně je to zanedbatelná, halířová položka.
…ale ono to tak není. Pravda, počty chirurgických vražd v Česku pozvolna klesají. Pořád je ale řeč o více než 20 000 zavražděných dětech ročně. Reálné počty obětí jsou mnohonásobně větší. V Česku se každoročně kupují desítky tisíc „den poté“ vražd v tabletách. Statisíce žen v Česku používají potenciálně abortivní hormonální a další antikoncepci. Česko je IVF velmocí a ročně je tu na oltáři osobních tužeb obětováno řádově více než 150 000 dětí.
…nejvyšší čas vyrazit do ulic s balonkem.

A zase, někdo namítne, že „Pointou Národního pochodu pro život a rodinu není kázat evangelium nebo konfrontovat potraty, ale ukázat na pozitivní alternativu.“
Aha. Pak nerozumím protipotratovým materiálům na pochodu. A taky nerozumím, jak se předkládá biblické, zbožné fungování rodiny tím, že se projdu městem.
Ale dobrá. Připusťme tuto možnost. Pak předpokládám, že se kázání evangelia a konfrontování genocidy okolo nás věnujete jinde. Ale jestli ano, mám pro vás špatnou zprávu – jste vzácná výjimka.
V roce 2018 bylo na pochodu pro život 5000-8000 lidí. Kdyby se takto velká skupina lidí začala chovat podle toho, že potrat je vražda a že je naší křesťanskou povinností se zastat utlačovaných a zabíjených, dnes, ve světě sociálních médií, snadné dopravy a levného tisku by mohli zaplavit Česko protipotratovými materiály a hlásáním Kristova Království a zastavit to zlo prakticky ze dne na den.

…to se ale zatím neděje. Proč?
Proto, že si to žádá následovat Krista v tom, že budeme odmítáni a nenáviděni.
Proto, že by bylo třeba, abychom překopali své priority podle toho, že žijeme uprostřed genocidy.
Proto, že je pohodlné odchodit si Národní pochod pro život a rodinu, uklidnit tak trochu své svědomí a mít zase na rok hotovo.

Ano, zakládat rodiny a mít děti má smysl.
Ano, rodina a biblické manželství jsou důležité.
Ano, oslavovat Boží dar rodiny je krásné a dobré.
Ano, balonky, představení pro děti a průvody rozhodně mohou být příjemným způsobem, jak se do takové oslavy zapojit.

Ale nesmí to být záminkou a výmluvou pro pasivitu.
Nesmí to být vrcholným výkonem v boji proti genocidě.
Nesmí to být podstatou našeho křesťanského svědectví tváří v tvář útlaku a vraždění.
Nesmí to být nádobou, pod kterou Církev skryje své světlo.

Jestli se okolo nás každý den vraždí děti, není jiná cesta než každý den v poslušnosti vůči Kristu investovat své peníze a svůj čas na to, abychom to zastavili. Jak nám ukazuje Jakub 2, modlit se nestačí. Musíme činit pokání a začít den za dnem nekompromisně usilovat o zastavení masakru nenarozených.
Dokud se tak nestane, Pochod pro život bude jen přiživováním problému – bude náplastí na svědomí těch, kdo nežijí podle toho, že se okolo nás vraždí děti; bude chozením do kostela a placením odpustků, za kterými se skrývá falešná víra; bude jidášovským políbením dětí, které jsou v Česku každý den odváděny na popravu.

Přiznejme si – kdyby alespoň polovina lidí, kteří se procházejí Prahou pro život a rodinu, uvěřila, že Kristus je Král, že Kristus řekl „Nezavraždíš,“ a že jediným řešením potratové genocidy je na úrovni společnosti i jednotlivců dobrá zpráva o Kristu ukřižovaném a vzkříšeném, Česko by se proměnilo k nepoznání.

Čiňte pokání s námi. 

Abolicionismus je pokání.