Jistý středověký teolog napsal, že jestli si křesťan není naprosto jistý tím, o čem mluví, měl by raději mlčet, aby nezhřešil: „Jestliže někdo předkládá falešné svědectví a ví, že říká lež, je to velmi vážný hřích; a jestliže někdo říká lež, ale neví jistě, že je to lež, je to menší hřích, ale přece hřích; a jestliže někdo říká pravdu, nevědouce jistě, že je to pravda, také je to hřích.“
Kdybychom se zaměřili na kontext a učení jeho doby, lež se velmi snadno může stát smrtelným hříchem, a to podle „pravdy, kterou překrucuje, okolností a záměrů toho, kdo lže, a škody způsobené jejím obětem“.

Ale my už jsme dneska dál. Nejsme nějací středověcí burani. (Pozná se to podle toho, že máme ledničky a sociální sítě.)
Určitě totiž není možné, aby nějaký křesťan zhřešil hříchem ke smrti a došel ve svém hříchu tak daleko, že se za něj ani nemáme modlit (1. J 5:16-17). A vůbec, celá první Janova epištola je něco, od čeho ruce dál.
Tak jako je třeba dát ruce dál od toho, že „všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou“ (Zj 21:8; 22:15), protože když lžou, hovoří jazykem svého otce Ďábla, který byl lhářem od počátku (J 8:44).
Nebo od toho, že s Hospodinem bude přebývat jen ten, kdo „ze srdce zastává pravdu … druhému nedělá nic zlého … pohrdá tím, kdo je hoden zavržení“ (Ž 15:2-4).
O tom, že „Po jejich ovoci je poznáte … dobrý strom nemůže nést špatné ovoce“ (Mt 7:16-18), bude také náležitě milostivé, nesudičské a taktní pomlčet.
Kdybychom totiž nebyli tak civilizovaně pokročilí, nezbylo by než jemně, citlivě a bratrsky konstatovat, že po československém křesťanském internetu pobíhá solidní stádo sviní, které smrdí sírou na sto honů (2. Pt 2:22).

Samozřejmě, tady bychom mohli skončit. Ale trochu jsme odbočili od ústředního tématu. Pojďme se ve světle výše zmíněných pasáží podívat na tvrzení, které z některých koutů československého křesťanského internetu zaznívá znovu a znovu, bez ohledu na předkládané biblické argumenty. Jak zní?
„Církev nikdy nevěřila, že by potraty byly hřích.“

Co autor tohoto tvrzení říká? Co si tímto výrokem nárokuje?
1) V první řadě především dostatečně hlubokou znalost církevní historie a církevních dogmat napříč staletími, od prvních dní po Letnicích. Autor de facto říká, že náležitě pečlivě a hloubkově studoval církevní historii a dogmatiku a žádné zmínky, které by hovořily o potratu jako o hříchu, v ní nejsou.
2) Autor svým výrokem tvrdí, že odpor vůči potratům je něčím novodobým, dříve neznámým – že ti, kdo odporují potratům, jdou proti historickému učení a přesvědčení Církve. Implikací je, že je třeba mít se před nimi na pozoru.
3) Autor implicitně říká, že vzhledem k tomu, že Kristus vede a buduje svou Církev, a drtivou většinu dějin jí nedal poznání, že potrat je hřích a zločin, jen těžko to tak může být.

Tak se na to pojďme trochu podívat. Začněme hned se dvěma nejranějšími dochovanými mimobiblickými křesťanskými díly.

List Barnabášův 19 (L. P. 70-132)
„Neber Pánovo jméno nadarmo. Miluj svého bližního více než svůj vlastní život. Nezavraždíš dítě potratem, ani nezabiješ to, které se narodilo.“

Didaché neboli Učení dvanácti Apoštolů 2 (L. P. 60-160)
„A toto je druhé přikázání Učení: Nezavraždíš, nezcizoložíš, nezkazíš chlapce, nesesmilníš, nepokradeš, nebudeš čarovat, nebudeš používat jedů, nezavraždíš dítě potratem, ani ho nezavraždíš, když se narodilo, nebudeš dychtit po majetku svého bližního.“

Vzhledem k všeobjímajícnosti spojení „Církev nikdy nevěřila“ bychom mohli skončit i tady. Ale protože trpělivost je křesťanskou ctností a protože „láska všemu věří, ve vše doufá“ (1. Kor 13:7), určitě nebude na škodu zkoumat dál. Co kdyby u Barnabáše a Didaché šlo prostě o ústřel a výjimku? Pokračujme dál druhým stoletím…

Sv. Athénagorás – Prosebný list za křesťany 35 (L. P. 133-190)
„Když se na takovéto věci ani nedíváme, abychom nebyli znečištěni a neprovinili se, jak bychom mohli někoho zabíjet? A když říkáme, že ženy, které používají jedy, aby způsobily potrat, se dopouštějí vraždy a budou se za tento potrat zodpovídat Bohu, jak bychom sami mohli spáchat vraždu?“

Klement Alexandrijský – Učitel II:10 (L. P. 190-200)
„Náš celý život může probíhat podle zákonů přirozenosti, jestliže od začátku získáme vládu nad svými tužbami a jestliže různými prostředky zvrácených umění nezabijeme lidskou ratolest, která se rodí podle plánů Božské Prozřetelnosti; protože tyto ženy, které proto, aby skryly svou nemorálnost, používají potrat působící jedy, aby tak vypudily dítě zcela mrtvé, potrácejí zároveň i svou lidskost … Potrat je zabitím lidského života, který je v Boží péči, v Božím plánu a prozřetelnosti.“

Tertullianus – Obrana křesťanů či Apologeticum 9 (L. P. 190-200)
„Vražda je pro nás jednou provždy zakázána; nesmíme zničit ani plod v lůně, ačkoliv tehdy ještě [dítě] čerpá krev pro svůj život z jiných částí těla [matky]. Bránit narození není ničím jiným než rychlejší vraždou; nezáleží na tom, jestli připravíte o život toho, kdo už se narodil, nebo zabijete toho, kdo se teprve narodit má.“

Minucius Felix – Octavius 30 (L. P. 198)
„…Ženy, které pijí lékařské prostředky, aby tak vypudily počátek budoucího člověka ze svých samých vnitřností, se dopouštějí vraždy v rodině ještě předtím, než porodí.“

Tertullianus není považován za otce latinské církevní terminologie jen tak pro nic za nic. Ale protože náš výše zmiňovaný znalec církevní historie už se určitě chystá namítnout, že „to jsou jen výjimky, to je jen pár lidí, a v případě Tertulliana a Klementa bychom dnes řadu jejich přesvědčení nepovažovali za ortodoxní,“ rád mu vyhovím a přeskočím do čtvrtého století. Jestli se někde nedá říct, že se jedná o názory pár osamocených jedinců, jsou to synody. Tak tedy…

Elvírská synoda – Kánon CXIII (L. P. 305)
„Jestliže žena otěhotní při cizoložství, když je její manžel nepřítomen, a poté dítě zahubí, je náležité nepřipustit ji k večeři Páně až do smrti, jelikož tím zdvojnásobila svůj zločin.“

Ankarská synoda – Kánon XXI (L. P. 314)
„Ohledně žen, které se dopustí smilstva a zničí to, co bylo počato, nebo se podílejí na výrobě prostředků na vyvolání potratu: Dřívější ustanovení je vylučovala až do hodiny jejich smrti, s čímž někteří souhlasili. Nicméně, protože toužíme projevit jakousi větší mírnost, ustanovili jsme, že mají naplnit deset let [pokání] podle předepsaných stupňů.“

Apoštolské konstituce VII:3 (L. P. 375-380)
„Nebudeš užívat magii. Nebudeš se věnovat čarodějnictví, jelikož On praví: ‚Čarodějnici nenecháš naživu.‘ Nezavraždíš své dítě způsobením potratu, ani nezabiješ to, které se narodilo, protože vše, co je utvářeno a přijalo duši od Boha, pokud by to bylo zabito, bude pomstěno jakožto nespravedlivě zničené.“

Asi bude náležité nechat celou situaci doplnit pěti muži, kteří se všichni honosí titulem Učitel Církve a patří mezi prvních sedm mužů, kterým byl tento titul udělen; dva z nich se řadí mezi tři Svaté Hierarchy… jinými slovy, máme tu co dělat s historickými pilíři Církve.

Sv. Basileios Alexandrijský – Dopis Amfilochiovi 2, 8 (L. P. 374)
„Žena, která cíleně zničí své nenarozené dítě, je vinná vraždou. Není třeba se ptát, jestli bylo zformované nebo ještě nezformované. V tomto případě se jedná o hájení nejen toho, kdo se má narodit, ale i ženy, která takto útočí sama na sebe; ve většině případů totiž ženy podnikající takovéto pokusy umírají. Zničení embrya je dalším zločinem, druhou vraždou, a to pokaždé, když je tak činěno záměrně. … Ženy, které podávají prostředky působíci potraty, stejně jako ty, které jedy berou, aby nenarozené děti zabily, jsou vražedkyně.“

Sv. Ambrož – Hexameron (L. P. 350-379)
„Ti, kdo jsou velmi chudí, odkládají své kojence a odmítají se k nim hlásit, když jsou nalezeni. A dokonce i bohatí, aby se dědictví po nich nemuselo dělit mezi několik dědiců, zapírají a odmítají své potomky už v samotném lůně. Používají vražedné směsi, a tak zhasínají život plodu svého lůna ještě v pohlavních orgánech. Život je tak brán ještě předtím, než je dán.“

Sv. Jeroným – Dopis sv. Eustochium (L. P. 384)
„Některé, když zjistí, že ve svém hříchu počaly dítě, používají jedy, aby tak potratily, a když zemřou se svým potomkem (jak se často stává), vstupují do podsvětí obtížené vinou nejen cizoložství vůči Kristu, ale také vinou sebevraždy a vraždy dítěte.“

Sv. Augustin – Homilie CXXVI (L. P. 387-430)
„Proto, bratři, vidíte, jak zvrácená jsou tato nedochůdčata a jak pospíchají za ničemností: usilují o potracení počatého před narozením; jsou to oni, kdo nám říkají: ‚Nevidím to, čemu říkáte, že je třeba věřit.‘“

Sv. Jan Zlatoústý – XXIV. Homilie na list Římanům (L. P. 386-407)
„Proč sít tam, kde se země snaží plody zničit? Tam, kde je mnoho snah o potrat? Tam, kde ještě před narozením přichází vražda? Ani děvka tak nezůstává pouhou děvkou, ale dělá ze sebe i vražedkyni. Vidíte, jak opilství vede k děvkaření, děvkaření k cizoložství, cizoložství k vraždě; nebo spíše ještě k něčemu horšímu, než je vražda. Nemám totiž slovo, kterým bych to označil, protože nejde o zničení narozeného, ale o samotné zabránění narození. Proč týráte a ničíte Boží dar a bojujete proti Jeho zákonům a ženete se za kletbou, jako by byla požehnáním, a z komnaty plodnosti činíte komnatu vraždy, a vyzbrojujete ženu, které bylo dáno mateřství, k masakru? Když totiž má výhled na to, že získá více peněz tím, že bude svolnou a bude přístupná tužbám svých milenců, neštítí se ani toho, a tak na tvou hlavu shrnuje nesmírnou hromadu hořícího uhlí. Protože i kdyby ten troufalý skutek byl její, jeho způsobení je tvé. A tak přicházejí mnohá modlářství, jelikož mnohé s výhledem na to, že se stanou přijatelnějšími, vymýšlejí zaříkání a úlitby a milují lektvary a nespočet dalších plánů. A přece, po tak velké ohavnosti, po vraždění a modlaření, na tom všem mnohým nezáleží, ba, ani těm, kde tak konají jejich vlastní manželky.“

Shrňme si to. Podívali jsme se jen na některé příklady jen z prvních čtyř staletí novozákonní Církve. Viděli jsme nejstarší dochované mimobiblické písemnosti, první církevní synody a nejrozsáhlejší církevní řád prvních staletí Církve, slyšeli jsme slova Otců a základních a zásadních učitelů východní i západní Církve.
Pojďme se v tomto světle podívat zpět na tvrzení, které nás k této analýze přivedlo.

„Církev nikdy nevěřila, že by potraty byly hřích.“
Vidíme, že autor tohoto tvrzení, velmi otevřeně lže o své znalosti církevní historie a církevního učení. Lže o své znalosti a lže o přesvědčeních Církve. Autor lže ohledně toho, jak se Církev na vraždění nenarozených dívala a jak ho řešila. Lže o tom, že křesťané, kteří se dnes nekompromisně staví proti potratům, jsou z hlediska historické Církve jakousi výjimkou. Naopak, Otcové by nepoznali „křesťanství“, které nehne prstem pro nenarozené nositele Božího obrazu.

To máme nemalou snůšku lží.
1) Připomeňme si, že „všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou“ (Zj 21:8; 22:15) a jejich otcem není Bůh, ale ďábel (J 8:44).
2) Připomeňme si, že před Bohem bude přijat jen ten, kdo „ze srdce zastává pravdu … druhému nedělá nic zlého … pohrdá tím, kdo je hoden zavržení“ (Ž 15:2-4) – ale autor výše zmíněné kupy lží rozhodně pravdu nezastává. A překrucuje Boží pravdu a historii, aby obhájil svou apatii tváří v tvář masakru nenarozených nositelů Božího obrazu, pokud tím neobhajuje ještě něco horšího. A rozhodně tímto vražděním nepohrdá, jinak by nepřevracel historická fakta, aby ho alespoň nějak obhájil, a proto je sám hoden zavržení.
3) Připomeňme si, že „po jejich ovoci je poznáte … dobrý strom nemůže nést špatné ovoce“ (Mt 7:16-18) – a do očí bijící lež za do očí bijící lží tváří v tvář genocidě rozhodně nespadá do kategorie „dobré ovoce“. To, na co se tu díváme, není nic jiného než čiré, satanské zlo.

Vážnost lži a to, kdy se stává hříchem ke smrti, se odvíjí podle „pravdy, kterou překrucuje, okolností a záměrů toho, kdo lže, a škody způsobené jejím obětem“.
1) Čelíme zde převracení Bohem zjevené pravdy ohledně hříšnosti útoku na nenarozené (Ex 21:22-25).
2) Nedíváme se na nic menšího než na plivnutí na to, jak Kristus skrze Ducha vedl a budoval svou Církev napříč historií; nejde zde o nic menšího než o otevřené popírání svědectví Ducha v životech bezpočtu Božích svatých.
3) Není možné aby někdo nevěděl, že nemá šajn o historii Církve, jejím učení, prvních koncilech a nejvýznamnějších učitelích – není možné lhát o těchto věcech tváří v tvář okolnostem potratovému masakru a mít při tom dobré úmysly.
4) Obětí je celá řada: Církev sváděná k odpadlictví a smrtelné a smrtící apatii; svatí, jejichž svědectví, svatost, zbožnost, moudrost a spravedlivý život jsou popřeny a znectěny; statisíce dětí, které jsou v naší zemi každoročně dál vražděny – mimo jiné i kvůli zvráceným lhářům.

„Viděl-li by někdo svého bratra, že hřeší hříchem, který není k smrti, ať za něj poprosí, a Bůh mu dá život; těm, kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti; u takového neříkám, aby prosil.“

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.